Ask a Stupid Question Day vznikl ve Spojených státech a spojen je zejména se školním prostředím, proto se slaví poslední školní den v září, letos tedy právě dnes. Jeho smyslem je dát studentům prostor k položení otázek, na něž by si jindy netroufli, neboť jim připadají hloupé. Vychází z teze, že není hloupých otázek, hloupé jsou jen ty, které nepoložíte. To možná platí v rámci vzdělávání, v reálném životě tomu ale tak ne pokaždé je. Barmani a barmanky by mohli vyprávět… Devíti z nich jsme se proto zeptali: Jakou nejhloupější otázku jste za barem dostali a jak zněla vaše odpověď?
„Vzpomínám si na jeden úterní večer, bylo to, myslím, někdy před rokem, kdy jsme měli absolutně narváno. Kolem baru postávalo nějakých třicet hostů a pár dalších se dokonce rozhodlo, že se posadí na schody. Bar vypadal, že praskne. Za téhle situace za mnou přišel pán a s kamennou tváří se zeptal, jestli když si dá nějaký dražší šampus, někoho zvedneme a posadíme jeho… Dopadlo to dobře. Domluvili jsme se, že si dá na stání drink a až na něj bude řada, rádi ho posadíme a nějakou dobrou láhev společně vybereme.“ / Adam Bohuněk, Bugsy’s Bar, Praha
„Pominu-li klasiku, jako jestli znám heslo na wi-fi nebo za zvuku šejkru pronesenou otázku, zda u nás mícháme koktejly, napadá mě hned několik dalších příkladů. Tak třeba u nás, v očividném sklepě, se lidé dotazují, zda jsou tam správně na střešní terase, která se v budově také nachází. Případně se poté, co před ně postavím sklenku s vodou, udiveně ptají, co to je. A když jim vysvětlím, že voda, chtějí vědět, jestli ji mohou pít, jestli se jim nemůže nic stát…“ / Lucie Bieglová, Black Angel’s Bar, Praha
„Od partičky Američanek, zkušených dam ve středním věku, jsem na baru v pokročilé večerní hodině dostal otázku, jaký je můj názor na anální sex. A moje odpověď? Záleží na tom, kdo mi ho dělá.“ / Tomáš Nejedlý, Liquid Office, Praha
„Spíš než hloupá otázka mě napadá jedna bizarní situace. Pán si u nás objednal jedno pivo a zeptal se, jestli ho vypijeme místo něj. Odůvodnil to tím, že si jen potřebuje odskočit na záchod a je mu blbé jít jen tak. A vypít ho nechtěl proto, že by se mu za chvilku začalo zase chtít…“ / Petra Šmídová, marvin’s, Ostrava
„Během let za barem jsem už dostal dost podivných a ano, někdy i hloupých, dotazů. Nejvíc mi v hlavě ale utkvěla otázka: ‚Kde máme pěnu do cappuccina?‘ Položil mi ji po telefonu kolega, který mě krátce předtím ujistil, že všechno ví a zná a že můžu jít v klidu na oběd. Má odpověď tenkrát byla, ať se podívá do šuplíku pod kávovar, že tam občas nějaká je. A jelikož nebyla, běžel jsem zpátky do baru, abychom si znovu ukázali, jak je to s pěnou na cappuccino.“ / Tomáš Melzer, Blind Lion, Hradec Králové
„Z mého pohledu není asi žádná otázka hloupá. Netěšilo by mě totiž, kdyby se moji hosté cítili hloupě po položení jakékoliv otázky. Vzpomínám si ale na nejtěžší a nejzajímavější otázku, jakou jsem během své barmanské cesty dostala: ‚What’s the meaning of the life?‘ Odpověď zatím stále neznám.“ / Viktória Čarnogurská, Mirror Bar, Bratislava
„Hodně jsem nad tím přemýšlel, hloupých otázek jsem totiž dostal bezpočet a ne všechny by takto převyprávěné vyzněly tak vtipně, jak mi v dané chvíli připadaly. Jednou jsem se, soudě podle odpovědi hosta, ale opravdu hloupě zeptal já sám. Na otázku, zda si dá vodu, mi totiž odpověděl: ‚Ne, fuj! Vždyť v tom je*ou ryby!‘“ / Marcel Palenčár, Old Fashioned Bar, Bratislava
„Když jsem před čtrnácti lety začínal na place v pražské kavárně Krásný Ztráty, položila mi jedna paní otázku, která se mi vryla do paměti: ‚Mohla bych poprosit o vodu z kohoutku? Neperlivou, jestli máte.‘ Co jsem jí tehdy odpověděl, už opravdu nevím, ale jsem si i s odstupem času jistý, že jsem se u toho zakoktal. Z čerstvějších zážitků mě napadá jeden tady ze Singapuru. Když jsem před lety pracoval pro Gordona Ramsaye v Bread Street Kitchen, obsluhoval jsem skupinu mladých českých holek. Jedna z nich si objednala Singapore Sling a asi po minutě, co ho dostala, si mě zavolala ke stolu a vypálila: ‚Vy neumíte dělat Singapore Sling? Od kdy je v něm ananas?!‘ Ihned jsem vytušil, odkud vítr vane, a tak jsem se opatrně zeptal, jestli ho někdy předtím měla. A odpověď zněla: ‚Já ho v Praze v koktejlovém baru Nebe piju pořád!‘“ / Vojtěch Bažant, The Robertson House, Singapur
„Nejvtipnější a zároveň nejstupidnější otázku jsem před lety ještě na Slovensku dostal od svého kolegy. Zeptal se mě, jestli popelníky ve tvaru čtverce patří do kuřácké místnosti a ty ve tvaru trojúhelníku do nekuřácké části baru. Moje odpověď byla strohá, požádal jsem ho, aby se zamyslel nad tím, co právě řekl, a zkusil si odpovědět sám.“ / Dominik Dobránsky, Pier 42, Oslo
úvodní foto: iStock
