Součástí týmu pražského Hemingway baru je už devět let Sandra Šalatová. I když je spíš menšího vzrůstu, za barem ani nikde jinde ji rozhodně nepřehlédnete. To, co jí chybí na centimetrech, totiž víc než dorovnává svým temperamentem. Projevit se stihl i během 60 vteřin před naší kamerou…
Sandra pochází z východočeských Albrechtic nad Orlicí. Má dvojče – sestru Petru, které ovšem celý život říká Detroid a ani jedna už neví, proč a jak to vzniklo. Podobně originální je i Sandřin dětský „profesní“ sen – chtěla být koalou. Nakonec se ale přihlásila na Střední školu služeb a obchodu v Hradci Králové, kterou úspěšně absolvovala.
Do vln gastronomie se vrhla už ve čtrnácti, tedy před devatenácti lety. „Začala jsem brigádničit u nás na bowlingu,“ ohlíží se zpátky s tím, že další zkušenosti sbírala hlavně v restauracích, třeba v Potrefené huse či pizzerii Di Carlo, a až Hemingway bar byl jejím prvním čistě koktejlovým působištěm. Nastoupila do něj před devíti lety a zůstala dodnes. „Na barmanství mě nejvíc baví práce s lidmi a to, že je každý večer v baru jiný. A co mě nebaví? Třeba to, že moji kolegové neumějí dát pytel do koše. Už jsem je to ale skoro naučila,“ usmívá se spokojeně. Profesních úspěchů má ovšem na kontě víc, a to o poznání významnějších. Za ten největší považuje vítězství v barmanské soutěži se skotskou blended whisky před šesti lety, které ji dovedlo až na globální finále do Tokia.
Nejlíp si Sandra odpočine venku s kamarády nebo v Itálii, kterou si zamilovala. Na koníčky jí prý nezbývá čas, nebylo tomu tak ale vždycky. Její přátelé si ještě pamatují dobu, kdy stávala na pódiu za mikrofonem. „Zpívala jsem s kapelou, ale už je to hodně dlouho, a tak to nikde neříkám,“ objasňuje. Tak docela minulostí ovšem není jiná Sandřina zajímavá aktivita. „Pětadvacet let jsem členem dobrovolných hasičů,“ prozrazuje na sebe, a zároveň tím objasňuje jednu z odpovědí, který zazněla během našeho minutového rozhovoru.
video: Ondra Číhal
