Po pětadevadesáti letech, 5. března 2007, byl ve Spojených státech zrušen zákaz dovozu a podávání absintu. Vzrušený výkřik dopisovatele časopisu Fortune Briana O’Reillyho Forget Scotch: It’s Absinthe Time! se konečně trefil do noty i světově nejzajímavějšímu trhu s alkoholem.
Koroze americké legislativní úpravy z roku 1912 nastala ale již o mnoho let dříve. Čeští producenti se na ní aktivně podíleli hned po převratu v roce devětaosmdesátém. Prý ta myšlenka vznikla v souboru divadla Sklep, kde položili Radomilu Hillovi, tehdejšímu doyenovi československých lihovarníků, otázku, zda by uměl vyrobit zelenou vílu.Destilatér neváhal, prolistoval stařičký sešit s recepturami svého otce a brzy poté byl podezřele nazelenalý produkt na světě. Co na tom, že louche effect, zmatovění nápoje po přidání vody, byl téměř neznatelný.
Američané si ho přelévali z láhví ve tvaru věže jindřichohradeckého zámku do důkladně vypařených láhví od mléka a pašovali ho do USA. Britský trh byl vstřícnější a nabídl zájemcům český absint rovnou v Harrod’s spolu se sloganem Spirit of Freedom dávno před tím, než Hillary Clinton se zájmem popatřila na obraz Viktora Olivy Piják absintu z roku 1901, který patří neodmyslitelně k pražské kavárně Slavia (jen pro pořádek: je to kopie; originál zmizel, přičemž nikdo neví, kdy).
V průběhu pětatřiceti let, za nichž na věhlasu českého absintu participovali mnozí doma povolaní, ale zdaleka ne všichni vyvolení, se pustila do tak trochu podezřelého produktu ještě podezřelejší pověsti konkurence, a to zejména ve Španělsku. Fontány, z nichž kapala na speciální lžičku s kostkou cukru, položenou přes sklenku s absintem, voda, aby hořkost lihoviny udržela na uzdě, se staly cool.
