V kubánských médiích se přesně před devadesáti lety objevila lakonická noticka: „Dne 19. března 1934 po pečlivých přípravách a studiích tržních možností došlo k otevření nové likérky, které bylo slavnostně požehnáno. A po celé republice se objevil nový produkt nejvyšší kvality: RON HAVANA CLUB ARECHABALA.“
Trvalo déle než padesát let, než se Havana Club objevil na československé gastronomické scéně energicky propagován několika desítkami úředníků tehdejšího kubánského obchodního zastoupení (kdeže loňské sněhy jsou). Jedním z prvních výsledků jejich činnosti bylo otevření baru Varadero v hotelu Horizont v Peci pod Sněžkou (barový lístek s neskutečně vlídnými cenami je přiložen níže) a balíky propagačních materiálů; jeden z nich představil i Mojito. Nezaujalo. Hierba buena, máta peprná, byla známá ještě tak babkám kořenářkám a sem tam v nějaké rodině, kde čajem ze sytě zelených lístků léčili dětský kašel.
Václav Vojíř, z jehož Bugsy’s Baru se v polovině devadesátek po Čechách rozlila mojitová cunami, se kdysi přiznal k překvapení, jež ho čekalo na stáži v mnichovském baru Clou (Podraz) v roce 1991: „Poznal jsem tam rum Havana Club. Trápilo mě, že je jiný než tuzemský a nikdo mi to neřekl.“ Čeští zákonodárci to napravili až v roce 1997, kdy v zákoně 335/1997 Sb. zakotvili, že rum je „lihovina vyrobená výlučně alkoholickým kvašením a destilací melasy nebo sirobu, vznikajících při výrobě cukru z cukrové třtiny nebo šťávy z cukrové třtiny.“ A tuzemák se ocitl mimo zákon.
Současnému návštěvníkovi barů, kaváren a restaurací to už divné nepřijde. Dvanáct z dvaadvaceti účastníků nedávné degustace rumů v bubenečském klubu Za školou pouhým přivoněním určilo, který vzorek – s tzv. tuzemským rumem – mezi ostatních šest nepatří. A to mezi nimi byl i takový exot jako Smith Cross, reprezentant kategorie Wedderburn & Plummer, který by snadno zmátl i vcelku zkušeného příznivce rumu. Pravého, jak jsme kdysi říkávali.
