Po několika týdnech, které uběhly od březnového semifinále soutěže World Class, se bezmála čtyři desítky soutěžících dozvěděly, kdo z nich dostane v květnu šanci zabojovat o postup na globální finále, jež se bude v září konat v čínské Šanghaji. Ze semináře spojeného s vyhlášením postupujících, který hostil bar Oblaca situovaný 66 metrů nad zemí v jednom z pater žižkovského vysílače, odcházeli všichni bohatší o další informace a někteří i s odměnou za svůj výkon a zadáním pro květnové finálové klání.
Desátý ročník soutěže World Class, kterou v České republice organizuje společnost Stock Plzeň-Božkov, odstartoval už v lednu úvodním seminářem, jehož se zúčastnilo na devět desítek barmanů a barmanek z různých koutů republiky. Ve stanoveném termínu jich své soutěžní receptury odevzdalo třiačtyřicet a na semifinále, jež se uskutečnilo 4.–6. března v pražském baru Liquid Office, jich nakonec dorazilo 39. Dohromady reprezentovali sedmadvacet barů z dvanácti měst. Poměr pražských a mimopražských semifinalistů byl vcelku vyrovnaný, lehce převažovali ti působící mimo metropoli, jichž bylo 21. Hned tři z nich pocházeli z karlovarského Becher’s Baru, respektive mělnického Brlohu, po dvou zástupcích měly v semifinálovém klání českobudějovické Café Datel, kutnohorský Bar 22, plzeňský Zapa Bar či brněnský Whiskey Bar, který neexistuje. Po jednom pak Aux Bar (Tábor), Black Sheep (Pelhřimov), Color Bar (Příbram), Edward Café (Mariánské Lázně), Habañero music bar (Litoměřice), Slast (Brno) a českobudějovická Žlutá Ponorka. Z pražských podniků se do semifinále prostřednictvím svých barmanů a barmanek zapojily Alma, Americká 32, AnonymouS, AnonymouS Shrink’s Office, The Artisan (hotel Marriott), The Banker’s Bar, Black Angel’s, Cobra, Forbína, Hemingway bar, L’Fleur, Liquid Office, Pruts a Savage.
Nováčci i matadoři pod tlakem / Semifinálová soupiska současně nabídla zajímavý mix soutěžních nováčků, těch, kteří už nějaké zkušenosti za World Class barem získali, a zkušených matadorů. Pro zhruba čtvrtinu semifinalistů byl dokonce letošní World Class vůbec první soutěží v životě, zkusit své štěstí se v něm zároveň ale znovu rozhodlo devět z loňských finalistů. „Kromě ostřílených borců jsme letos měli možnost za soutěžním barem vidět i celou řadu nových tváří, z nichž většina nás svými prezentacemi a koktejly příjemně překvapila. Pro mě osobně je vždycky velmi potěšující vidět při práci nastupující barmanskou generaci,“ komentuje složení semifinalistů český World Class ambasador Petr Kymla.
Porota v níž usedli tři z dosavadních českých World Class vítězů, jmenovitě Tomáš Melzer, Víťa Cirok a Honza Šebek, musela během tří semifinálových dnů v poměrně rychlém sledu ochutnat a ohodnotit celkem 78 drinků. „Letošní semifinále jsme připravili o něco těžší, snažili jsme se soutěžící dostat trochu pod tlak, a to jak počtem koktejlů, tak časovým limitem,“ přibližuje záměr organizátorů Petr Kymla. V praxi to znamenalo, že soutěžící museli za 6 minut, které měli pro svou soutěžní prezentaci vyhrazené, namíchat na bázi tequily Don Julio Blanco nebo Reposado po dvou porcích svého twistu na Palomu a Margaritu. Při vytváření receptur se zároveň museli v duchu přenést do budoucnosti, konkrétně do roku 2042, kdy Don Julio oslaví 100 let od založení palírny La Primavera, a pojmout své koktejly tak, jak se domnívají, že budou za necelé dvě dekády vypadat.
AI, udržitelnost i fine dining / Ačkoliv nejvíc bodů bylo možné utržit za drink samotný, tedy jeho chuť, balanc, vzhled a to, jaký prostor v něm dostává použitá báze, respektive za jeho prezentaci, do níž se počítají barmanské dovednosti, pohostinnost a storytelling, k důležitým hodnoceným položkám patřily rovněž lokálnost a inovativnost. Lokálnost měla mít podobu nějaké místní ingredience, která dokáže vhodně doplnit nebo podtrhnout styl a charakter dané tequilové klasiky. Kromě ovoce, bylinek, květin a květů, k nimž patřily hrušky, višně nebo třeba jablka, ale taky angrešt a mirabelky, potažmo mateřídouška, meduňka, pažitka, pampelišky anebo obligátní lipový květ, barmani sáhli i po zelenině, kterou ve výčtu ingrediencí a jejich složek reprezentovaly vedle vcelku hojně užívané červené řepy také celer, křen a několikrát i zelí. Došlo rovněž na slad a chmel.
Inovativnost se promítla jak do servisu koktejlů, tak do jejich prezentace a příběhů, které kolem nich barmani vytvořili. Někteří neváhali zapojit umělou inteligenci, jíž byl ostatně věnován i úvodní seminář v podání Honzy Šebka. Zatímco Lukášovi Holoubkovi z brněnského Whiskáče pomohla vytvořit už vizuály drinků, s nimiž se do soutěže hlásil, například Martin Vogeltanz ji nechal vygenerovat podobu láhve tequily Don Julio, jak by mohla za 18 let vypadat. Rovnou do budoucnosti zasadila svou prezentaci Jana Lásková z mělnického Brlohu, jež porotcům předložila noviny z roku 2042, v nichž se mohli něco dočíst i o sobě. Její barový kolega Tomáš Horn atmosféru budoucnosti navodil pomocí hologram a cestou wow efektu se vydal rovněž Lukáš Dratva z Banker’s, který jeden ze svých koktejlů servíroval pomocí „fontánky“ vytvořené z difuzéru.
Několik soutěžících do svých receptur promítlo také udržitelnost a vědomí, že přírodní zdroje nejsou neomezené. Zatímco Tomáš Gec z karlovarského Becher’s Baru jako ozdobu svého drinku použil červy coby náznak změny stravovacích návyků, Tomáš Jánský z baru L’Fleur pro své drinky využil alternativních metod chlazení v podobě namražené terakoty a nerezové koule. Luca Cerqueglini ze stejného pražského podniku pak budoucnost barmanství vidí v posunu směrem k fine diningu, v jehož stylu svou prezentaci pojal.
Plusy a mínusy v očích poroty / A jak letošní semifinále vnímali sami porotci? Víťa Cirok jako příjemné překvapení. „Jsem rád za všechny ty nové tváře a zajímavé talenty. Je to potřeba, abychom postupně vychovali novou generaci barmanů, která bude dělat našemu řemeslu dobré jméno. Osobně musím říct, že mě nejvíc potěšilo, že jsem nedostal špatný drink,“ podotýká na úvod a pokračuje: „Úroveň kreativity se samozřejmě pohybovala na celé škále, od úplně jednoduchých kombinací až po velmi zajímavé trendy věci. Pořád mi tam ale trochu chyběl větší důraz na detail a zajímavost konceptu. Taky jsem většinou postrádal nějaký moment zvratu nebo překvapení, v tom vnímám velký prostor pro zlepšení. Několikrát jsme zažili příjemné překvapení u soutěžících, u nichž to nikdo nečekal, a naopak v případě některých z těch, u nichž jsme očekávání měli, se celé vystoupení neslo v jakémsi módu Neměl jsem čas, protože… nebo Moc jsem tomu nedal, ale mně by to mělo stačit…“ V paměti Víťovi utkvěla zejména tři jména. „Asi největším překvapením pro mě byl Matouš Boček z Almy, jeho skvělé drinky a velmi pozitivní a zajímavé vystoupení. Líbí se mi taky sledovat každoroční progres, který předvádí Matoušův barový kolega Pavel Sochor a Luca Cerqueglini z L’Fleuru,“ říká.
Podobné favority měl i Tomáš Melzer. „Udělal jsem si sám pro sebe takovou soutěž o nejlepší Margaritu, Palomu, koncept a ozdobu. S Margaritou u mě nejvíc zabodoval Matouš Boček, Paloma mě dostala od Františka Dandáše z Becher’s Baru, do detailu dotažený koncept měl Luca Cerqueglini a na co myslím dodnes, jsou nakládané šištičky Pavla Sochora,“ prozrazuje. Slova chvály má ale i pro celou řadu dalších soutěžících. „Moc rád bych poděkoval všem, kdo do soutěže šli. Z vlastní zkušenosti vím, že to stojí spoustu času a často i dost peněz. Každým rokem je vidět, že kvalita soutěžících roste a hranice mezi dobrými a skvělými výkony je často velmi tenká. I začínající barmani dávají mnohem větší důraz na detail, skleničku a příběh, což ještě před pár lety rozhodně nebyl standard. Pokud bych měl ale přece jen najít nějaké negativum, překvapilo mě, kolik soutěžících nám zapomnělo nabídnout a naservírovat vodu. Základ každé soutěžní prezentace přece je představit se, pozdravit se s porotou a nabídnout jí něco k pití. Pak můžu pokračovat dál…,“ shrnuje své dojmy.
Do finále jen dvanáct nejlepších / Velmi pozitivně vnímá semifinálové klání také loňský český World Class vítěz Honza Šebek. „Jako člen poroty a bývalý soutěžící musím říct, že mě těší, jakým směrem se náš obor v České republice ubírá. Letošní semifinále přineslo nesmírnou kvalitu reprezentovanou několika desítkami barmanů, u kterých jsme mohli vidět ohromující nasazení. Úroveň soutěžních výkonů byla neuvěřitelně vysoká a dovolím si tvrdit, že detaily v prezentacích se staly nezbytnou součástí pro ty, kdo chtěli uspět a postoupit mezi dvanáct nejlepších,“ říká a pokračuje: „Pokud jde o drinky, ochutnali jsme řadu vyvážených, avšak někdy i přeslazených koktejlů, což bylo bohužel typické zejména pro Margarity. Přesto byla většina prezentovaných drinků na vysoké úrovni. Pokud bych mohl vyzvednout několik momentů, byla by to byla komplexnost Pavla Sochora, drinky – a zejména Paloma – Fandy Dandáše spolu s prezentací a nápadem Lucy Cerquegliniho.“
Ze slov porotců je zřejmé, kteří z 39 soutěžících nebudou chybět mezi dvanácti finalisty, na něž 20.–21. května čeká souboj o titul desáté českého World Class vítěze a také o postup na globální finále, které bude v září hostit čínská Šanghaj. Za soutěžní bar se hned v několika náročných disciplínách postaví:
Matouš Boček (Alma, Praha),
Matúš Brath (Hemingway bar, Praha),
Luca Cerqueglini (L’Fleur, Praha),
František Dandáš (Becher’s Bar, Karlovy Vary),
Tomáš Gec (Becher’s Bar, Karlovy Vary),
Bára Kulhánková (Brloh, Mělník),
Honza Lukas (Café Datel, České Budějovice),
Pavel Sochor (Alma, Praha),
Marek Šimůnek (L’Fleur, Praha),
Patrik Škamla (Becher’s Bar, Karlovy Vary),
Carola Urru (Savage, Praha),
Martin Vogeltanz (Zapa Bar, Plzeň).
Ve výčtu finalistů chybí Peter Plieštik z pražského baru Forbína, jenž sice v semifinále obsadil jedno z předních míst, kvůli pracovní a následně soukromé cestě daleko za hranice Česka, která ho v květnu čeká, se ale rozhodl ze soutěže odstoupit.
Napínavý souboj o desátého vítěze / Jména postupujících zazněla 16. dubna na semináři určeném pouze semifinalistům, jehož kulisou se stal pražský bar Oblaca. Volba těchto prostor nebyla zvolena náhodně – bar situovaný 66 metrů nad zemí na žižkovském vysílači je totiž ambasádou rumu Zacapa, jemuž byla zasvěcena úvodní prezentace. Ambasador Stocku Pavel Mandrla přítomným připomněl základní fakta o tomto guatemalském rumu a nabídl jim k ochutnání vzorky z limitované edice Zacapa La Pasion a Zacapa La Armonia snoubené s kanapkami připravenými šéfkuchařem Janem Holoušem.
Po Pavlovi si vzal slovo Honza Šebek, jenž se v rámci své prezentace zaměřil na detaily, které mohou barmanům a barmankám World Class vyhrát. Spolu s Víťou Cirokem a Tomášem Melzerem se také se semifinalisty podělil o své postřehy k dosavadnímu průběhu klání. Komentář k výsledkům si pochopitelně neodpustil ani Petr Kymla. „Letošní ročník je z mého pohledu zatím nejvyrovnanější ze všech a vyhrát ho může téměř kdokoli z dvanácti finalistů. Rozhodovat budou malé detaily a lepší příprava,“ podotýká. „Myslím, že souboj o desátého vítěze World Class bude ještě hodně napínavý a těším se na něj,“ dodává.
Dva nejlépe hodnocení soutěžící, Luca Cerqueglini a Pavel Sochor, které v konečném součtu dělilo jen několik desetin bodu, obdrželi v rámci vyhlášení láhev tequily Don Julio 1942 jako ocenění jejich skvělého výkonu. Všichni finalisté si pak z baru Oblaca díky sponzorovi, whisky Singleton, odnesli kšiltovku spolu s batohem značky Braasi a v něm zadání pro finálové disciplíny, které jsou inspirované loňským globálním kláním. Dvě z nich bude 20. května hostit pražská Alma, třetí, v níž se utká jen pět nejlepších, se za přítomnosti publika odehraje v hale číslo 13 v holešovické tržnici. „Rozhodli jsme se letos pro nový prostor i koncept velkého finále. Čeká nás našlapaných čtyřicet soutěžních minut, během nichž se veškerá pozornost bude soustředit pouze na finalisty a jejich drinky,“ dává nahlédnout do soutěžních plánů Petr Kymla.
foto: Michal Šula
