Opožděná, ale jen o dva dny… Čtvrteční nedožité narozeniny Rudiho, někdy také Rodolpha, byly příležitostí porozhlédnout se, jak současná barová scéna reflektuje svého proslulého předka. Připomenout si ho mohli hosté v Bonvivant’s CTC, Bugsy’s a Za školou.
Tomáš Palička, majitel a šéfbarman Bonvivant’s CTC, je českým generálním strážcem odkazu šéfbarmana George V. Na začátku covidového maléru rozvážel štamgastům lahvičky s Leviathanem (Stock Brandy XO, vermut Nero od Landcraftu, domácí třešňový likér z třešní roku 2019 a Grand Marnier), nedávno uspořádal setkání s Ladislavou Chateau, jež napsala o Rudolfovi Slavíkovi knížku, a letos 18. dubna namíchal originál, umístěný na původním koktejlovém ubrousku jednoho z klenotů pařížského hotelnictví. Koktejl byl svěží, nejspíš stejný, jaký v Le Havru před devadesáti lety ochutnala porota, když francouzští barmani bojovali o vítězství v soutěži o – dnes bychom řekli – signaturní koktejl Námořních linek Spojených států. Čím Tomášovi Rudolf je? „Především inspirací a tím, že byl součástí barové elegance mezi světovými válkami a do samých začátků sedmdesátých let, i když to bohužel nebylo u nás. A možná se stal příkladem pro české barmany, kteří stejně jako on vyrazili do světa a stali se nepřehlédnutelnými,“ říká.
Právě před patnácti lety na schodech Bugsy’s vyhlásili zakladatelé Barmanské školy Rudolfa Slavíka…pro všechny letopočet 2009 Rokem Rudolfa Slavíka. Šéfbarman Ondřej Stuchlík v den 124. výročí narození svého kolegy z George V namíchal málo známý drink z jeho repertoáru, jenž nese název pařížského hotelu a v Rudolfových časech byl také jeho signaturním koktejlem. Do šejkru dávkoval 3 cl Bugsy’s DNA ginu a po centilitru apricot brandy a citronové šťávy, protřepal, nalil. Chuť drinku byla tak dobře vybalancovaná, že bylo téměř nemožné určit jeho bázi. Kompozice je citlivá na citron. Když ji kdysi ochutnal Jan Novenko, Slavíkův přítel a vinaříček, jak o sobě někdy hovořil, doporučil ubrat citron. Nebo zakápnout koktejl cukrovým sirupem.
Klub Za školou, jenž se nachází v Praze 6 a orientuje se především na výstavy (právě teď v něm vystavuje David Vávra a jeho obrazy rozhodně stojí za vidění), koncerty, divadelní představení (dosud zůstává v paměti vystoupení pětice studentek DAMU, jež nastavily kritické zrcadlo chování některých obsluhujících v kavárnách), ale i promítání dokumentárních filmů a degustace (na předposlední den dubna je připraveno unikátní setkání Ave, agáve!), předevčírem hostům nabídl Negroni podle Rudolfa Slavíka. Rudi někdy v polovině šedesátých let nahradil italský (červený) vermut francouzským aperitivem Lillet Rouge. Koktejl dostal lehce višňový nádech, ale díky Campari se udržel ve správném směru. „Koktejly u nás zatím stály stranou. Předpokládám, že se ale postupně stanou součástí našeho programu. Vykročit k tomuto cíli zrovna koktejlem Rudolfa Slavíka je symbolické,“ dodává clubmaster Michaela Lebedová.
