I když je „opravdovým“ barmanem relativně krátce, už to stihl dotáhnout na pozici šéfbarmana pražského baru L’Fleur a i předtím o sobě dával vědět prostřednictvím barmanských klání, jichž se pravidelně účastní. Soutěživost má Marek Šimůnek nejspíš v krvi – potvrzuje to ostatně i sportovní kariéra, jíž si původně budoval a na niž přišla řeč i během minuty před naší kamerou…
Dvaatřicetiletý Marek Šimůnek je rodilý Pražák a v české metropoli také odmaturoval, a to na střední odborné škole zaměřené na cestovní ruch a služby – jeho oborem bylo průvodcovství. Už v době studií mu ale patrně bylo jasné, že tuhle profesi nejspíš nikdy dělat nebude. Od útlého dětství chtěl být totiž fotbalistou a na realizaci tohoto snu od pěti let, kdy s fotbalem začal, důsledně pracoval. Z fotbalového klubu ABC Braník se přes Slavii dopracoval až do SG Dynamo Dresden, pak ale v jednadvaceti jeho sportovní kariéru ukončilo zranění a Marek musel začít jinde a jinak.
Jeho volba padla na gastronomii, v níž působí už déle než dekádu. „Prakticky hned jsem začal pracovat v pohostinství a zároveň jsem zkoušel i různé druhy podnikání. Postupně jsem se učil, co obnáší práce barmana a láska k tomuto řemeslu mě nakonec naplno ovládla,“ prozrazuje s tím, že i když se za barem pohybuje od počátku téhle své profesní etapy, za „opravdového“ barmana se považuje až poslední zhruba čtyři roky. Z podniků, jimiž doposud prošel, vypichuje Bed Lounge, Crazy Daisy, Crystal Gardens a hlavně své aktuální působiště L’Fleur, v němž působí od června loňského roku, od letošního března pak jako šéfbarman.
Barmanskému řemeslu se Marek naučil až praxí a od lidí, kteří ho obklopují. „Kdybych to převedl na soutěžení, nejvíc jsem se toho naučil asi od Tomáše Nyáriho. Učím se ale pořád a stále se snažím posouvat dál a dál a s tím mi nejvíc pomáhá celý náš tým v L’Fleuru,“ podotýká a v kontextu svých profesních cílů zmiňuje ještě jedno jméno: „Chtěl bych se jednou stát uznávaným barmanem, jako je můj nynější mentor Miloš Danihelka. A to nejen tady u nás, ale i ve světě. A ne kvůli soutěžení, ale kvůli celkovému přístupu k práci a tomu, jak tu práci dělám.“ Každopádně ani soutěží se Marek hned tak nevzdá. Aktuálně jich má za sebou už třináct – jednu z nich vyhrál, čtyřikrát skončil „na bedně“ a několikrát těsně pod ní.
Fotbal už dnes Marek hraje jen rekreačně ve volném čase, kterého ovšem moc nemá, protože je – jak sám říká – workoholik. Když na odpočinek přece jen dojde, rád kouká na Netflix nebo jde na procházku se psem. „Teď, když nás svírají ty vysoké teploty, si rád zajdu i do bazénu. Velice rád taky griluju a cestuju, pořád je ale pro mě asi největším koníčkem moje práce,“ uzavírá.
video: Ondra Číhal
