V pondělí 10. září 1832 povolila administrativa Britské koruny používání kontinuální destilační aparatury podle patentu Aenease Coffeyho. Robert Stein, jehož podobný přístroj sloužil v té době již pět let především v Edinburghu, Glasgow a v tzv. Lowlands, byl možná poněkud zaskočen. Mělo se brzy ukázat, že pro to byly důvody.
Hlavním přínosem Steinova systému bylo vysoké procento objemové alkoholu a vynikající ekonomické parametry. Měl ale zásadní vadu: kontakt měděného zařízení s kyselým kvasem vedl k častému výskytu solí tohoto – jinak samozřejmě velmi užitečného – prvku jak v zásobnících čerstvého destilátu, tak v nádržích na jeho ukládání. Tento problém Aeneas Coffey vyřešil a jeho přístroj tak postupně ovládl scénu jak doma, tak v zahraničí. A ovládá ji dodnes…
Pro barmany měla kontinuální destilace zásadní význam. V polovině šedesátých let 19. století připravila půdu pro vznik blended scotch whisky, jedné z šesti základních bází míšených nápojů. Stačilo k tomu pouze zjištění, že výrazná sladová whisky destilovaná do necelých 70 % objemových alkoholu se nechá ochotně zkrotit obilným destilátem z ječného sladu a nesladovaného obilí z kolony, v němž vypálení na hodnoty převyšující 90 % obj. alkoholu potlačilo nebo rovnou vyloučilo látky, jež publiku té doby nechutnaly, neb byly tak jiné oproti brandy. Stačilo ho pak pouze zředit.
Kombinace osobitého charakteru sladové whisky a neosobního těla obilné whisky, tedy blended scotch whisky, se podílí na celkové produkci tohoto skotského fenomenálního obchodního – zejména exportního – úspěchu zhruba 90 %. A co si budeme namlouvat, účast single malt whisky v mnoha případech zachránila existenci některých značek, jež by bez podílu na směsích nejspíš nepřežily. Na druhou stranu je pravda, že jednotlivých sladových whisky není nikdy dost, aby ukojily žízeň master blenders – je odpovědností těchto mužů a stále více žen, aby blend chutnal vždycky stejně, ať už tvoří jeho profil cokoli.
