Sobota 21. září je Mezinárodním dnem míru a přinejmenším část barové komunity ho v tomto kontextu vnímá také jako den zasvěcený koktejlu Paloma. Tento long drink se vyhoupl na žebříček celosvětově nejprodávanějších míšených nápojů následkem masivního boomu tequily ve Spojených státech a okolí. Před dvěma lety byla 14. z 50, loni se uhnízdila v první desítce.
Je častým osudem koktejlových hvězd mít poněkud zamlžené CV. Než se jimi stanou, sotva si jich všimneme. Jakmile se octnou v záři blesků mobilních telefonů, začne po jejich historickém pozadí sháňka. Jisté je, že paloma znamená ve španělštině holubici. Co má drink společného s tímhle ptákem, jenž se stal nejen Pablu Picassovi symbolem míru, ale není jasné. A s původem je to ještě horší.
Někteří autoři připisují recepturu někdejšímu barmanovi a kaplanovi La Capilly (do češtiny překládáme název jeho baru jako Kaple) Donu Javieru Delgadovi Coronovi. Ten sice – v rámci šoubyznysu – míchal drink ve svém podniku uprostřed Tequily řeznickým nožem (taky nápad), ale k receptuře se nikdy nepřihlásil. Davida Wondriche nenechala Holubice taky na pokoji. Historik připomněl, že již někdy ve čtyřicátých letech minulého století se v Mexiku míchala tequila se Squirtem, grapefruitovou limonádou. Celé se to jmenovalo Changuirongo a pod tímto označením už kombinaci nejspíš nikdo – až na Davida – nezná. Tyto úvahy jsou jistě přínosné, ale o úspěchu nakonec rozhoduje chuť. A Paloma je na smrtonosně se oteplující planetě coby osvěživo v pravý čas na pravém místě.
Jak na ni? Tomas Estes, autor příručky The Tequila Ambassador VO, hlasuje pro protřepání 5 cl tequily blanco, 2 cl limetové šťávy a špetky soli, to vše nalité do tumbleru napěchovaného kusovým ledem, doplněné Squirtem a dekorované segmentem růžového grapefruitu. Na rovinu: není to špatné, ale zatraceně suché a takové jaksi ploché. Takže já přidávám šplouch sirupu z agáve (tím drink zpevním), limetu vyždímám kleštěmi na povrch hotového drinku a se solí zacházím velmi opatrně – dala by se zařadit jako krusta, ale je to přece jen long drink a nejspíš by se při pití rychle spláchla. Velký otazník visí nad přidáním čerstvé grapefruitové šťávy. Ivy Mix z newyorského baru Leyenda to považuje přinejmenším za sporné, ne-li rovnou za blbinu, na rozdíl od použití soli z tzv. černé lávy na krustu. Jenže za pytlíček téhle přísady byste se v Čechách nedoplatili…
