I když v našich zeměpisných šířkách téma afroamerického vlivu na koktejlovou kulturu nerezonuje tak silně jako třeba ve Spojených státech, neměli bychom tuto problematiku opomíjet – blíže seznámit se s ní lze třeba prostřednictvím Toni Tipton-Martin a její knihy nazvané Juke Joints, Jazz Clubs & Juice. O pozornost si zaslouženě říká i nejlepší drink na světě, jímž je – přinejmenším podle Roberta Simonsona – The Martini Cocktail.
Juke Joints, Jazz Club & Juice / Po knize Black Mixcellence z roku 2022 spatřila vloni světlo světa další publikace zabývající se historií vlivu Afroameričanů na rozvoj americké koktejlové kultury. Autorkou Juke Joints, Jazz Clubs & Juice: Cocktails from Two Centuries of African American Cookbooks je Toni Tipton-Martin, oceňovaná novinářka, komunitní aktivistka, šéfredaktorka časopisu Cook’s Country a v neposlední řadě ostřílená spisovatelka, jež stojí za knihami Jubilee a Jemima Code. Opomenout nelze ani její sbírku více než 450 afroamerických kuchařek, jež na sebe nejednou strhla pozornost – zaujala mimo jiné i Michelle Obamovou.
Ve své nejnovější publikaci si Toni Tipton-Martin neklade za cíl nabídnout čtenáři komplexní pohled na černošskou mixologii a nechce ani rozkrývat historii konzumace alkoholu či míšených nápojů – za tímto účelem odkazuje na jiné autory. Vedena byla spíš snahou oživit zapomenuté či opomíjené receptury. Co se týče grafického zpracování a bohatého seznamu literatury, která se datuje od roku 1827 až do současnosti, nelze výsledku nic vytknout. Při bližším ohledání ale odborník zpozorní, jelikož zjistí, že autorce chybějí hlubší znalosti mixologie, s tou jí proto pomáhali syn Brandon a barmanka Tiffanie Barriere. Jde však o knihu určenou laikům a ty má obsah rozdělený do sedmi kapitol šanci oslovit.
Každé kapitole předchází esej, po níž následují vybrané receptury. Nejprve se autorka zabývá různými domácími nápoji – od piva přes víno až po návod na výrobu vlastních cordialů a likérů. Druhá kapitola se soustředí na mísy punče a jiné drinky pro větší počet lidí. Třetí reflektuje koktejly připravované přímo ve sklenici, které mají reprezentovat nezávislost majitelů tavern 18. století. Čtvrtá a pátá kapitola oproti tomu připomínají práci pro bohaté bílé Američany z počátku 20. století a později nastupujícího jazzového věku. Zatímco šestá kapitola vyzdvihuje promíchané drinky typické pro venkovské juke joints, ústředním tématem té sedmé je meditace, skrze niž je koncept drinku vyjádřením možnosti volby, nikoliv snahou o manifestaci postavení.
Autorka se ke každé receptuře snaží dosadit jména, data a společenský kontext. To sice vyvolává dojem, že se v tématu velmi dobře orientuje, nicméně její vytržení uměle pozdvihnutých milníků z širšího rámce barových dějin dokládá spíš opak. Z její interpretace by čtenář mohl získat dojem, že za vznikem všech koktejlů stáli výhradně Afroameričané, což zcela prokazatelně neodpovídá historické realitě. V závěru knihy nechybí rejstřík, seznam literatury a přehled osobností, a dokonce ani přehled měr a vah. Kdyby nešlo o tolik usilovné „vyrovnávání se s minulostí“, byla by tato kniha dozajista příjemným osvěžením a připomínkou stopy černošských barmanů ve vývoji americké koktejlové kultury.
Toni Tipton-Martin – Juke Joints, Jazz Clubs & Juice: Cocktails from Two Centuries of African American Cookbooks, Clarkson Potter Publishers, New York 2023
The Martini Cocktail / V roce 2019 vyšla kniha The Martini Cocktail: A Meditation on the World’s Greatest Drink, with Recipes, podle jejíhož názvu by se mohlo zdát, že Martini je ten nejúžasnější koktejl na světě a každý na něj má svůj názor. Podepsán je pod ní Robert Simonson, oceňovaný americký novinář a publicista, který už má na kontě tituly jako The Old-Fashioned, A Proper Drink, 3-Ingredient Cocktails nebo Mezcal+Tequila Cocktails. Podobně jako v případě prvně jmenované jde opět o monotematickou publikaci, tentokrát má ke zvolenému tématu autor ale osobnější vztah, jelikož se zaměřil na oblíbený drink svého otce. Zároveň si je vědom, že Martini představuje komplikované téma. Každý totiž věří ve svou pravdu – ve správný poměr, metodu přípravy, zvolenou bázi, správnou ozdobu… A co třeba takové moderní „tini“ variace?
Simonson svou knihu rozdělil do dvou částí. Ta první pojímá rozmanitý příběh nekorunovaného krále všech koktejlů, o němž autor tvrdí, že přišel na večírek relativně pozdě, jelikož Američané už v té době podlehli jiným monarchům, mezi nimiž bychom mohli jmenovat Mint Julep, Sherry Cobbler nebo Whiskey Cocktail. Druhá část naopak slibuje onu kopu názorů a všelijakých Martini variací. Důraz je ale kladen výhradně na klasické receptury, v nichž převažuje gin a sem tam se objeví vodka. Výstřelky typu Appletini nebo Chocolatini autor zcela odmítá, a to včetně úspěšných moderních klasik jako Espresso Martini či Breakfast Martini. Začátek druhé části plné koktejlových receptur tvoří stručné poučení ohledně potřebných barmanských pomůcek, nezbytných surovin i metod přípravy, přičemž autor preferuje míchání, ale připouští i šejkrování. Receptury se následně dělí na předpisy předcházející zrození Martini, klasické či jinak příbuzné receptury, tzv. Martini ódy a Martini podle osobních preferencí, díky nimž se čtenář může dozvědět, jak měly či mají rády své Martini osobnosti jako Dale DeGroff, Bernad DeVoto nebo Lowell Edmund. Závěrem se autor pozastavuje nad vlastními preferencemi i obtížností jedné konkrétní volby.
Na samém konci na čtenáře kromě poděkování a rejstříku čekají ještě přílohy včetně citátů slavných osobností, které se vyjadřovaly k pití Martini, může se ale také nechat inspirovat a naložit si vlastní olivy či připravit domácí tinkturu s příchutí bergamotu a pomela. Simonsonův The Martini Cocktail se dobře čte a dokáže posloužit i jako zdroj inspirace nebo třeba intermezzo mezi dnem a večerem – tak totiž na její předmět nahlíží barový historik David Wondrich, podle nějž Martini existuje, aby oddělilo den a obohatilo večer.
Robert Simonson – The Martini Cocktail: A Meditation on the World Greatest Drink, with Recipes, Ten Speed Press, New York 2019
