Jeden z nejsilnějších barmanských týmů má pražská Forbína. Jeho součástí je i osmadvacetiletá Sára Čerňanská,jež si práci za barem našla původně jen jako brigádu, pak ji ale proměnila ve svou profesi. Proč? To byla hned první otázka, kterou jsme jí v rámci našeho minutového rozhovoru položili…
Sára pochází z Prahy, vyrůstala ale v malé vísce kousek od Brandýsa nad Labem. Do hlavního města začala dojíždět ve svých patnácti kvůli škole a později i za prací. Gastronomie nebyla zdaleka její první volbou. „Nápadů jsem jako malá měla spousty. Nejdéle mě však držela představa bydlení na Vysočině a myšlenka chovat tam zebry,“ ohlíží se zpátky. Ke studiu si vybrala pražské sportovní gymnázium, na které navázala oborem sociologie a sociální politika na Univerzitě Karlově. Bakalářskou úroveň zdárně dokončila, magisterskou vzdala těsně před koncem. „Ztroskotalo to na diplomce,“ prozrazuje na sebe.
V té době už nějaký čas plula na vlnách gastronomie. „Když mi bylo osmnáct, dostala jsem nabídku pracovat na zahrádce v koktejlovém baru. Zkusila jsem to a zjistila, že mě baví práce s lidmi i ten adrenalin, který k tomu neodmyslitelně patří. Začalo to jako brigáda k vysoké škole a postupem času se gastro proměnilo na mojí hlavní pracovní náplň a profesní dráhu,“ popisuje své barové začátky a pokračuje: „V rámci brigád a sezonních prací jsem si vyzkoušela různé pozice, ať už to byla hosteska, jídlonoš v Lokálu či barový manažer na střeše Radost. Šest let jsem pracovala v Coyotes Prague, kde jsem začínala jako denní servírka a pak jsem se přesunula za bar. Jeden rok jsem strávila jako obsluha v Bufetu od Ambiente, kde jsem se naučila perfektně čepovat pivo. Následně má cesta vedla na Žižkovskou věž do baru Oblaca, kde se mě krásně ujali. Tam jsem barmanství propadla naplno.“ Rok na to cítila potřebu se posunout zas o kousek dál, a tak se připojila k týmu tehdy ještě neotevřené Forbíny. „Zlákala mě skvělým barovým týmem a možností růst a posouvat se. Samozřejmě i velkým displejem a konceptem, kde alfu a omegu tvoří zážitek hostů. Baví mě naše premiérové signature menu, na kterém si Peter Plieštik s Honzou Vlasákem dali opravdu záležet a je promyšlené do nejmenších detailů. Nemohu opomenout naše barové stanice, které kluci navrhli sami a práce za nimi je jedna radost,“ vypočítává hlavní plus svého stávajícího působiště.
Ačkoliv Sára absolvovala dva barmanské kurzy, většinu svých znalostí a dovedností podle svých slov získala od kolegů, kteří si ji vzali pod křídla, ale také samostudiem a v rámci školení od nejrůznějších značek. A co ji na barmanství baví nejvíc? „Okamžitá satisfakce. Mám tím na mysli, že barman dokáže lidem v momentu zpříjemnit večer, vykouzlit jim úsměv na tváři, ulevit jim. Také mám ráda týmovou práci. Těší mě představa pátečního večera, kdy je celý podnik plný a vy se na okamžik pozastavíte, vytrhnete z tempa a rozhlédnete se kolem sebe. Vidíte, jak se celý tým doplňuje, pomáhá si. Vše funguje jako na drátkách. Vy se usmíváte a baví vás to,“ objasňuje.
Poměrně jasno má Sára i o své profesní budoucnosti. „Chtěla bych dát barmanství svá nejlepší a nejproduktivnější léta. Dělat to dobře a s pokorou. Následně se vyprofilovat na nějakou méně náročnou pozici a mít se dobře. Nepopsala bych se jako vyloženě ambiciózní typ člověka. Nechám se překvapit, kam až to dotáhnu,“ říká.
Nejlíp si odpočine v sauně. „Nejen proto, že dobrovolně na tři hodiny odevzdám mobil a osvobodím se od toho být neustále on-line a dostupná, ale také miluju saunové ceremoniály a následné ochlazení v jezírku,“ prozrazuje na sebe. A její další koníčky? „Ráda cestuji, ale na to už po studiu není tolik času. Obecně ráda sportuji. Chodím plavat, občas si zahraju beach volleyball. Nejvíc a nejpravidelněji ale chodím hrát tenis. Tomu se věnuju už odmala a kvůli němu ráno vstanu vždy i po náročné směně,“ uzavírá.
video: Ondra Číhal
