V neděli 15. září 1715 opustil svět Dom Pierre Pérignon, v období vymezeném roky 1668–1715 sklepmistr a administrátor benediktýnského opatství v Hautvillers, jehož jméno je spojeno s šampaňským.
Nelze zcela bezpečně zjistit, jaký měl Dom Pérignon na vypracování stěžejních kroků při výrobě tohoto šumivého vína podíl, rozhodně ale můžeme konstatovat, že jisté kroky, jež vedly k jejímu dalšímu rozvoji, jsou výsledkem jeho práce, ale i práce bratra Oudarta a dalších současníků.
Spočívají především v míchání tzv. cuvée, směsi různých vín vstupujících do procesu, a v následné šampanizaci, kvašení vína v láhvích. Domu Pérignonovi se připisuje používání silnostěnných láhví (předpokládá se, že britského původu) – odolnost skleněné hmoty vůči výbuchu způsobenému tlakem oxidu uhličitého vycházela ze spojení železa a hořčíku. Připisováno je mu i používání španělských korkových zátek v období kvašení místo dřevěných obalených konopím napuštěným olejem (sklepmistr asi odkoukal použití korku od španělských kolegů, kteří takto chránili vodu v cestovních láhvích před znečištěním).
První záznamy o šumivém víně jsou datovány rokem 1544. Zmiňují se o blanquette de Limoux, šumivém víně vyráběném na jihu Francie zadržováním oxidu uhličitého ve víně již při kvašení moštu. Tuto selskou metodu – la méthode rurale – Dom Pérignon patrně znal a nejspíš ho inspirovala. Právě tak musel znát a praktikovat výrobu vin blanc mousseux – šumivého bílého vína – popsanou poprvé již v roce 1662 britským chemikem Christopherem Merretem a používanou již před jeho nástupem do významné pozice v opatství. Nepochybné je výrazné zlepšení produkce díky jeho působení, což vedlo i k rozvoji obchodu s ďábelským či vybuchujícím vínem z kraje Champagne. Dodejme, že byznys podporovalo neplacení daně z jeho prodeje (že by inspirace pro lobby moravských vinařů?) a dopravy.
Buď jak buď, Dom Pierre Pérignon je a patrně ještě dlouho bude symbolem šampaňského vína. A kdo by až tak dbal na rozsah a dosah jeho zásluh…
