I když svou profesní cestu spojil zatím jen s jediným podnikem, jímž je litoměřický Habañero music bar, barové komunitě není Filip Bureš neznámý. Renomé si buduje díky účasti v barmanských soutěžích a z davu vyčnívá zdaleka nejen proto, že měří skoro dva metry. A co všechno nám na sebe stihl za 60 vteřin prozradit? Tak třeba…
Rodným městem osmadvacetiletého Filipa Bureše jsou Litoměřice, v nichž žije dodnes. Jako dítě neměl úplně jasnou představu o tom, čím by chtěl jednou být. Jak sám říká, všechno to nějak přišlo samo. Po základce jeho kroky směřovaly na lovosické gymnázium a ve studiu se rozhodl pokračovat i po maturitě. Vybral si obor historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a věnoval mu čtyři roky, nakonec to ale těsně před koncem vzdal. „Stačilo jen dopsat bakalářku a udělat dvě zkoušky,“ ohlíží se zpátky a pokračuje: „Zjistil jsem, že to není úplně pro mě. Necítil jsem se v Praze dobře a chyběl mi domov.“
Po návratu do Litoměřic našel uplatnění v gastronomii. „V gastru jsem pracoval od svých sedmnácti, a tak pro mě volba dalšího oboru byla vcelku jasná,“ objasňuje. „Odjakživa mám rád lidi a noční život. Baví mě ta atmosféra,“ dodává. Za bar se poprvé postavil před necelými šesti lety ve svém stávajícím působišti – litoměřickém music baru Habañero. Udělal si týdenní barmanský kurz, dál se rozvíjí samostudiem, účastí na seminářích a také na barmanských soutěžích. „Získávám díky nim větší rozhled a dávají mi možnost si vyzkoušet nové techniky a postupy, k nimž se za barem běžně nedostanu. A v neposlední řadě tak poznávám spoustu lidí z oboru a nacházím mezi nimi nové přátele,“ říká a s úsměvem odpovídá i na otázku, co považuje za svůj největší soutěžní úspěch – prý to, že to ještě nevzdal a dál se do nich hlásí.
Se soutěžemi je spojený i jeden z Filipových profesních cílů. „Mým snem je se už v nějaké soutěži umístit a nebýt tam jen do počtu,“ podotýká s úsměvem. Kdyby si měl vybrat jinou zemi, v níž by mohl žít a pracovat, zvolil by nejspíš Španělsko nebo Itálii, protože má tyhle dvě země rád. Nic takového ale momentálně nehrozí. „Získat nějakou tu zahraniční zkušenost by se mi líbilo, na druhou stranu jsem ale dost fixovaný na svou rodinu a přátele, tak jsem o tom zatím moc neuvažoval,“ přiznává.
Nejlíp si Filip odpočine u dobrého filmu či seriálu, ale taky u knihy. K jeho koníčkům pak patří šachy a basketbal, k němuž se nedávno po celkem dlouhé době vrátil.
video: Ondra Číhal
