Když bar manager osloského Himkoku Maroš Dzurus hledal adresáta svých sedmi otázek série Ptám se já, nepátral nijak daleko – jeho volba padla na dalšího Slováka, jenž žije a pracuje v norské metropoli, a to už deset let. Během nich se působištěm Slavomíra Kytky staly The Thief, ISM a Pier 42 v hotelu Amerikanlinjen, aktuálně se ale věnuje už jen svým projektům Generous Cocktails a Happy Bartending.
Slavo, jak se ti líbí život v Norsku a co tě sem vlastně přivedlo?
Líbí se mi tu moc, Norsko je zelená a čistá země s dobrým životním standardem. Přivedla mě sem práce. Během našeho působení v Londýně jsme s manželkou přemýšleli o změně a hledali místo, kde bychom si do budoucna mohli založit rodinu. Norsko bylo na našem seznamu a asi jsme to přivolali, protože pak přišla z Osla nabídka na otevření nového baru. O šest měsíců později jsme už byli přestěhovaní a já začal pracovat na novém projektu v hotelu The Thief.
Jak život v Norsku ovlivnil tvůj pohled na barmanství a práci v pohostinství?
Norská pohostinnost je úplně jiná než ta, na kterou jsme zvyklí doma nebo jak to funguje například v Londýně. Teď už je to mnohem lepší, ale ze začátku tu byli lidé mnohem méně otevření zkoušení nových chutí a chtěli to své, to, co znají. Nebyli vůbec zvyklí na to, že je nejprve přivítáš, ukážeš jim stolek, kde si mohou sednout, a vysvětlíš jim koncept menu. Většina barů fungovala tak, že si přišli objednat na bar a pak si sedli tam, kde bylo volno. S tím jsme asi zápasili nejvíc. Dlouho nám trvalo je naučit, že když k nám do baru přijdou, my se o ně postaráme – oni už mají v tu chvíli odpracováno a my jsme tu od toho, abychom jim zpříjemnili čas u nás „doma“. Naštěstí nás tu tehdy bylo víc a přibývalo i nově otevíraných barů s podobným stylem pohostinnosti. Každopádně jsem se tehdy naučil velké trpělivosti.
Daří se ti skloubit práci a osobní život? Které z výzev jsi v tomto ohledu musel překonat?
Dlouho se mi to nedařilo. Svoji práci mám rád a vždy se ji snažím dělat, jak nejlíp to jde, což zabere dost času. Teď už je to lepší, pracuju totiž hlavně přes den, a tak doma trávím víc času. Happy wife, happy life…
Dostal jsi během svého barmanského života nějakou cennou lekci, kterou bys s námi mohl sdílet?
Takových lekcí bylo bezpočet, ale kdybych měl teď a tady něco předat dál, asi bych všem, kdo se pro naše řemeslo rozhodnou, vzkázal: Dělejte to poctivě a pořádně!
Podělíš se s námi o nějaké zábavné nebo zajímavé zážitky ze svého pracovního života?
V baru nikdy nevíš, kdo vás navštíví, a mně se jednou stalo, že mi postupně po jednom nakráčela do baru skupina Foo Fighters a prokecali jsme čtyři hodiny. Vtipné na tom bylo, že jsem je nepoznal. Prostě jsem se staral o dobře naladěné hosty a až později mi kolega řekl, o koho jde.
Co rád děláš ve svém volném čase?
Nejvíc se samozřejmě věnuju rodině. Ze sportů je to hokej, v zimě trávíme hodně času na ledě, a nově je to taky box. A rád si taky, vždycky, když to jde, zahraju partičku pokeru.
Máš nějaké dlouhodobé profesní nebo i osobní plány a sny?
Plánů je spousta, momentálně se ale asi nejvíc věnuju Generous Cocktails, což je naše firma, která se zaměřuje na výrobu high-end RTD. Vedle toho mě ještě zaměstnává moje konzultační společnost Happy Bartending – pomáhám klientům otevírat bary od A až po Z nebo vdechnout nový život už zaběhnutým podnikům. Projektů bude vždycky dost a já bych chtěl dělat hlavně ty, ve kterých vidím smysl. V osobním životě chci být hlavně spokojený.
A ještě jedna bonusová osmá otázka: Co z toho, co jsme spolu my dva zažili, patří k tvým nejsilnějším vzpomínkám?
Společných zážitků máme spoustu, ale kdybych měl nějaký vybrat, tak z poslední doby naše vlastní vánoční party nebo pokerový večer v officu.
